Poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi

Dne 1. dubna 2012 nabývá účinnosti zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), který mimo jiné upravuje práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

Ministerstvo zdravotnictví k poskytování zdravotních služeb nezletilým pacientům (§ 35 a 38 zákona) vyslovuje tento právní názor:

I.

Podle § 35 odst. 1 (větaprvní a druhá) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se nezletilému pacientovi poskytují zdravotní služby se souhlasem jeho zákonného zástupce, svýjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu.

Ustanovení § 35 odst. 2 písm. a)bod 1zákonao zdravotních službáchdálestanoví, že pro poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, je potřeba souhlasu obou rodičů, jsou-li jeho zákonnými zástupci.

Zákon o zdravotních službách blíže neurčuje, co lze považovat za „zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“. Při posouzení, zda jde o uvedené „zdravotní služby“, je třeba vycházet zejména zcharakteru zdravotní péče poskytované vrámci uvedených zdravotních služeb (zdravotních výkonů prováděných při poskytování této zdravotní péče), účelu jejího poskytnutí a dopadů na zdravotní stav pacientů, popřípadě na kvalitu jejich života, podle dosavadních zkušeností založených na poskytování dotčené zdravotní péče, a to za obvyklých podmínek.

Podle názoru Ministerstva zdravotnictvínelze pod § 35 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona podřadit zdravotní služby, jejichž součástí je zdravotní péče(zdravotní výkony prováděné při poskytování této zdravotní péče), kterápodle dosavadníchodborně medicínskýchzkušeností získaných na základě poskytování zdravotních služeb za uznávaných medicínských postupůnení považována za zdravotní péči, která by mohla za obvyklých podmínek podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.

Za negativní ovlivnění dalšího zdravotního stavu pacienta nebo kvality života nelze rovněž považovat dočasné "nepohodlí" nebo přechodné potíže doprovázející poskytnutí dotčených zdravotních služeb (účinky léčby).

S ohledem na výše uvedené,za zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, nelze podle názoru Ministerstva zdravotnictví považovat zejména preventivní péči, včetně očkování, podávání běžných léků, atd.

Mezi zdravotní služby, které mohou podstatným způsobemnegativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, budou naopakpatřitněkteréoperační výkony (například transplantacenebo výkonyplastické chirurgie),chemoterapie atd.

II.

Podle § 38 zákona o zdravotních službách lze nezletilého pacienta bez souhlasu zákonného zástupce hospitalizovat, jestliže

1. mu: bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkovépéče, je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví, je podle trestního řádu nebo občanského soudního řádu nařízeno vyšetření zdravotního stavu,
2. ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak,
3. jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, nebo
4. jde o podezření na týrání, zneužívánínebo zanedbávání.

Nezletilému pacientovi lze poskytnout neodkladnou péči bez souhlasu zákonného zástupce

1. jde-li o léčbu vážné duševní poruchy, pokud by vdůsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností kvážnému poškození zdraví pacienta,
2. jde-li o zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví, nebo
3. pokud je u něj podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

III.

Při poskytování zdravotních služeb je vždy ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách třeba zjistit názor nezletilého pacienta, který je sohledem na svůj věk schopen vnímat situaci a vyjadřovat se (viz čl. 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně – názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně svěkem a stupněm vyspělosti). Názor nezletilého pacienta se zaznamená do zdravotnické dokumentace. Pokud není možné názor nezletilého pacienta zjistit, do zdravotnické dokumentace vedené o tomto pacientovi se zaznamená důvod, pro který nebylo možné názor zjistit.

Při zjišťování názoru nezletilého pacienta je třeba zohlednit jeho věk a rozumovou vyspělost. Důvodem „nezjištění“ názoru nezletilého pacienta může být například věk pacienta, kdy ještě není rozvinuta řeč nebo rozumová vyspělost tak, aby byl pacient schopen vyjádřit se nebo pochopit a vyhodnotit účel a potřebnost poskytnutí zdravotních služeb.

IV.

Jde-li o doložení písemného souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb, je Ministerstvo zdravotnictví tohoto názoru:

Zákon o zdravotních službách nevyžaduje kvyslovení souhlasu osobní přítomnost obou rodičů. Proto je možné, aby písemný souhlas jednoho rodiče předložil druhý rodič.

Jestliže rodič doloží písemný souhlas sposkytnutím zdravotních služeb podepsaný druhým rodičem, není poskytovatel zdravotních služeb povinen a ani oprávněn zkoumat pravost takového vyjádření (podpisu zákonného zástupce nezletilého pacienta).

Zákon o zdravotních službách nevylučuje též možnost zastoupení jednoho rodiče druhým na základě plné moci. Na základě této skutečnosti může jeden rodič (zmocnitel)druhého rodiče (zmocněnce)vybavit plnou mocí (§ 31 a násl. občanského zákoníku). V plné moci bude mimo jiné uveden rozsah zmocněncova oprávnění, to jepro jaký právní úkon je rodič druhým rodičem zmocněn (k vyslovování souhlasu podle § 35 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, to je s poskytnutím zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života jejich dítěte).

Vpřípadě, že jeden zrodičů nemá informace o tom, kde se druhý rodič, který je rovněž zákonným zástupcem nezletilého pacienta, nachází, Ministerstvo zdravotnictví doporučuje, aby o této skutečnosti učinil rodič písemné prohlášení, které bude založeno do zdravotnické dokumentace nezletilého pacienta. Poskytovatel zdravotních služeb pak postupuje podle § 35 odst. 3 písm. a).